V ohni, ledu a krvi – Ságy z drsných fjordů III.: Eirík Krvavá sekera a Hákon Schovanec

Heimskringla, u nás Královské ságy

Motto: „Harald Krásnovlasý byl jedním z největších norských králů, protože sjednotil celé Norsko a pevně je vzal do svých rukou. Málo chybělo a synové by byli otcovo životní dílo zničili.“ Královské ságy

Absolutní moc tu neexistuje: Král Harald Krásnovlasý prý měl více než dvacet dětí a dožil se podle Snorriho třiaosmdesáti let. Tahle kapitola by se mohla tedy jmenovat Synové a dcery Haralda Krásnovlasého, ale asi bych urazil Kubu Cirkla i rod Forsythů, protože takovou ságu nezažili.

Aby měl v zemi klid, rozhodl se Krásnovlas předem určit svého nástupce, kterým neměl být nikdo jiný, než Eirík Krvavá sekera. Po své osmdesátce určil za jeho dalšího nástupce ještě vnuka Haralda, protože konečně cítil, že ho stáří jaksi zmáhá. Ostatním synům rozdělil norská území na jednotlivé úděly, kde mohli vládnout jako autonomní vladaři. To jim ale nestačilo a byli nespokojení s tím, že ostatní území drží Haraldovi věrní jarlové. V posledních letech své vlády proto musel Harald bojovat se syny, kteří mu přerostli přes hlavu, protože měli pocit, že se na ně dostalo málo.

Dále tu byli jarlové, náčelníci a svobodní válečníci, kteří toužili po svobodě vikingu, jenž se snažil stárnoucí vladař zakázat, nebo alespoň omezit.

A poté tu byl sněm (thing), lidové shromáždění, soud, parlament a poradní sbor krále v jednom, bez kterého by žádný norský král nic nepodnikl. Na shromáždění mohl přece každý svobodný člověk vyjádřit svůj návrh či názor, ke kterému vynesl thing neměnné usnesení za všechny shromážděné. Hlas lidu, hlas boží. Bez thingu ve Vestfoldu, o který se Harald opíral, by nemohl sjednotit Norsko.

Právě v tom bylo tajemství jeho moci, rozhodně to nebyl neomezený samovládce, jak se o něm někdy píše. Centralizace jeho moci spočívala v reformách, které provedl. Ve stálém vojsku, které založil, v loajálních jarlech a náčelnících, jež na dobytém území dosazoval, v družině, kde měl věrné muže z celé země a konečně ve sněmu, který byl v jeho rodném Vestfoldu přirozeně na jeho straně.

I tak ale v jeho zemi nenastal trvalý klid, z válek vnějších se staly války vnitřní a nabíraly podobu preventivních zásahů proti všem, kdo by si chtěli uzurpovat moc, nebo rozpoutat občanskou válku. Po smrti Haralda ale bylo jasné, že na válku dojde. A onen čas mečů a seker rozpoutali jeho synové.

Hrabě Rollo, normanský vévoda,  co přišel jako viking

Proti vlastní krvi: Jarl Rögnvald dostal za ztrátu syna Orkneje a Shetlandy. Protože se ale chtěl vrátit domů, pověřil správou bratra Sigurda. Sigurd se věnoval plenění Skotska až do doby, kdy zabil skotského náčelníka Melbridgea Zuba. Když si totiž přivázal jeho hlavu k sedlu, poranil se o jeho zub na stehně, dostal do rány hnisavou infekci a brzy zemřel.

Když zemřel i Sigurdův syn Guthorm a ostrovy se staly znovu hnízdem dánských a norských Vikingů, poslal tam Rögnvald nejstaršího syna Hallada, aby se otrkal a nabral zkušenosti. Hallad připlul na ostrovy s otcovou bitevní lodí, pevninu vyčistil, ovládl a brzy sám vyrážel na viking do okolí. Po nějaké době se mu ale jeho každodenní stereotyp tak znelíbil, že se vrátil do Norska a stal se sedlákem.

Rögnvald tedy poslal na Orkneje s bitevní lodí jiného syna, Einara Rašelinu. Říká se, že z něj šel strach, ale také k němu jeho poddaní cítili úctu a respekt, protože i když byl ve tváři škaredý, jako jednooký připomínal boha Ódina. A také jediným okem viděl více, než mnozí dvooucí a byl velice moudrý a spravedlivý, čímž si získal mezi lidem oblibu.

Na Einara čekali již u Orknejí vikingové, kteří se rozhodně nechtěli někomu poddat. Einar je porazil a zbylým navrhl, že se k němu mohou přidat. Brzy ovládl Orkneje i okolní moře. Protože je na Orknejích velice sychravo a vládne tam nepříjemný, studený vítr, naučil osadníky používat jako palivo rašelinu. Z toho pochází jeho přezdívka.

Doma to ale vřelo, mnoho synů Krásnovlasého již dospělo a toužilo po moci majetku. „I začali se zlobit na krále, že správu krajů svěřil jarlům a pro syny mu už nic nezbylo, “ informují nás Královské ságy.

Dva princové, Halfdan Rychlonohý a Gudröd Třpytivý se jednou s vojskem přiblížili k dvorci a výstavní síni starého Rögnvalda, aby ji podpálili s jarlem i šedesátičlennou družinou. Zatímco Halfdan vyrazil na západ, aby se vypořádal ještě s Einarem, Gudröda dohnal rozzuřený Harald, donutil ho kapitulovat a poslal ho do Agderu. Jarlství v Möre přenechal král Tórimu Mlčenlivému, synovi Rögnvalda.

Einar zatím uprchl před Halfdanem. To bylo ale na jaře. Na podzim sebral vojsko a překvapil Halfdana. V noční bitvě Halfdan raději vyklidil pole a schoval se na Ronaldově ostrově. Einar ho ale našel a pomstil se mu za otce. Prý mu krutě vyňal plíce zaživa (pravděpodobně na něm vykonal popravu krvavým orlem).

Povinnost velela Haraldovi, aby se pomstil za syna. Věděl ale, čeho se syn dopustil, a když připlul na Orkneje zřejmě váhal a vyměňoval si poselstva a parlamentáře s Einarem, až se ti dva v míru a poklidu sešli, aby si podali ruce a Krásnovlasý celou věc vyřešil tím, že žádal pouhou pokutu, namísto jarlova života. Cenu šedesáti hřiven ale museli zaplatit všichni ostrované. Jarl za všechny zaplatil výměnou za to, že jejich majetek bude od té doby jeho. Král se vrátil spokojený do Norska a půda se osadníkům později vrátila za jarla Sigurda Tlustého.

Doma problémy neskončily. Jiný Rögnvaldův syn, Hrólf Pěšák, si nemohl dát pokoj s vikingem. Říkali mu Pěšák, protože dorostl do takové výšky a získal tolik síly, že ho neunesl žádný kůň, takže na žádném nemohl ani sedět. Získal si slávu na námořních výpravách, stal se mořským králem (titul velitelů lodí, co neměli ani píď půdy a žili z vikingu, který vedli) a loupil na norském pobřeží, což Krásnovlas nesnášel.

Když se Hrólf vrátil z jedné výpravy do Viku, začal loupit i tam. Král Harald ho na sněmu prohlásil za psance v celém Norsku, a tak musel Hrólf uprchnout. Nepomohly ani nářky vikingovy matky Hild, která pronesla dramatický zpěv:

„Nač ta zloba, pane?
Náčelníku!
Nebezpečné je být vlku vlkem.
V lesích psanec ti nepomůže v boji
proti knížecím vojům.“

Hrólf ale patřil na moře, ne do lesa. Odplul na Hebridy, podnikl viking do Francie, po řece Seině doplul k Paříži a snad se i dostal do Burgundska. Při jedné výpravě mu měli nabídnout hrabství (u Seveřanů jarlství) v Normandii, kde jeho rod zapustil kořeny a jednou jeho potomek usedne na anglický trůn. 

Jedná se ale jen o jednu možnou teorii z celé řady, ve kterých se mluví o tom, kdo byl onen Rollo, který se stal normandským vévodou. Jisté je pouze to, že byl viking a Seveřan, ohrožoval Paříž a král Frankie (tak se tehdy říkalo Francii) mu dal Normandii, aby se ho zbavil. Mnoho obyvatel tu nebylo, takže vikingové přispěli k tomu, aby byla Normandie vůbec osídlena. Rollo přijal jméno Robert, dal se pokřtít a potom nejenom bránil pobřeží proti dalším vikingům, ale žil ještě více než dvacet let a vydělával na obchodu a clech z rybolovu a soli.

Gunnhilda dává zabít laponské čaroděje, ilustrace od Christiana Crohga

Krvavá sekera: Krásnovlasův nejmilejší syn byl Eirík Krvavá sekera, nebo (podle Historie o starých norských králích od mnicha Theodorika) „Zkáza bratrů!“ Zabil totiž osm ze svých bratrů v boji o trůn. A jeho manželka, čarodějnice Gunnhilda, ho v tom podporovala.

Když mu bylo dvanáct, dostal od otce pět bitevních lodí, aby se vydal na svůj první viking. Nejprve se vydal na východ, potom z jeho rozkazu plály ohně na březích Dánska, Fríska a Saska. Takhle řádil po tři léta. Později se plavil do Skotska, Walesu, západní Anglie, Irska a severní Francie. Lidé z těchto zemí si měli ještě dlouho pamatovat jeho hněv a ocelovou píseň meče.

Po dalších čtyřech letech se vrátil domů, aby se vypravil na sever do Finmarku. Zde potkali jeho lidé Gunnhild, uvězněnou dvěma Laponci, nadanými v čarách a kouzlech. Oba děvče milovali a učili ji kouzlům. Podle samotné dívky měli tito Sámové zabít každého, na koho se jen podívali, když se rozzlobili, třásla se i zem, dostihli všechno a všechny na lyžích a stopovali lépe než psi.

Proto Eiríkovcům poradila, aby se schovali do sudů, ona smaže jejich stopy a až Laponci usnou, poradí jim, jak je zabít. Tak se také stalo. Když dva černokněžníci usnuli tvrdým spánkem rovnou vedle ní, počkala chvíli a pak je pošťuchováním zkoušela, zda-li opravdu spí. Když si to ověřila, pustila Eiríkovce a poradila jim, aby přehodili Sámům pytle přes hlavy až po pás. Pak pytle uvázali a na radu Gunnhild probodli oběma čarodějům srdce. V ten moment se rozpoutala bouřka, nebesa hřměla, půdu ovládl zemětřas a hvězdy přestaly svítit. Po divoké noci ale nastal krásný den.

Gunnhild odešla na loď a zůstala už na věky s Eiríkem, který se do ní zamiloval. Netušil, že si přivedl domů čarodějnici a travičku, co bude intrikami, čáry i jedy odstraňovat každého, kdo bude stát jejímu manželovi v cestě.

Synové Haralda neustále žádali půdu, pozemky, peníze a moc. Čím dále jejich choutky rostly, tím více šedin se usazovalo v plavých kadeřích jejich otce a přibývalo vrásek na čele. Když už začali princové vyhánět jarly z jejich panství, rozhodl se tomu Harald učinit přítrž. Svolal sněm a rozhodl, že každý potomek po meči bude králem, potomek po přeslici jarlem. Jeho synové dostanou vlastní království, odkud budou odvádět půlku daní otci, půlku si ponechají. Každý královský trůn bude o stupeň vyšší než trůn jarla, ale o stupeň nižší, než měl on sám.

Ani to ale kralevicům nestačilo. Synové Torgísl a Fródi vtrhli do Irska (podle ság dobyli Dublin, ale pozor Dublin byla také vikingy založená osada, místní jí říkali An Dubh Linn a o Dublinu se už zmiňuje i Klaudius Ptolemaios), a i když tam Fródiho pravděpodobně otrávili, Torgísl vládl tak dlouho, dokud ho Irové nezradili a on nepadl.

Rögnvald Rychlonohý se stal čarodějem. Protože ale Harald zanevřel na čaroděje, bylo jen otázkou času, kdy se mu donese, že jeden z nástupců jeho krve se věnuje magii. Proto za ním poslal Eiríka, co na to šel se severskou chladnokrevností. Podpálil dům v Hadelandu, kde přebýval Rychlonohý s osmdesáti čaroději. Tak si obhájil přezdívku Krvavá sekera, pokud ji nezískal až teď.

Podobně dopadl Björn, řečený Cestovatel nebo Kupec. Žil ve Vestfoldu a vypravoval do cizích zemí obchodní lodě jako kupec nebo rejdař. Byl zvyklý na klid a mír, proto byl oblíben. Loupeživý viking mu nijak nechyběl. Jednou ale za ním přišel Eirík, aby zaplatil otci daně. Björn se mu vysmál, protože daně vždy platil. Krvavá sekera obklíčil jeho dům a po krátkém boji zabil Björna i jeho lidi. Pobral kořist a vydal se na sever.

Za tento čin ale přivolal hněv bratra Halfdana Černého. Ten se rozhodl s Eiríkem podpálit dům, ale Krvavá sekera spal jinde, a tak vrah šťastně unikl svém osudu a šel si stěžovat otci. Vypadalo to na válku mezi otcem a synem. Obě strany ale usmířil skald Guthorm, protože král i jeho syn mu byli zavázáni a pěvcovo přání bylo, aby si podali ruce. Tak se i stalo a Halfdanovi zůstalo jeho království za to, že nechá Eiríka na pokoji.

Hákon Schovanec, později Hákon Dobrý na obraze Petera N. Arba

Hákon Schovanec: Když bylo Haraldovi sedmdesát, narodil se mu nejmladší syn. Když ho podle zvyku polili vodou, dostal jméno Hákon a otec si ho nechal u sebe. Měl radost z toho, jak synek rychle roste, sílí a nabírá na rozumu. Jeho matkou byla králova služebná Tóra Tyčka, což ale nebylo na škodu, nýbrž kdo sloužil králi, měl jedno z nejvlivnějších postavení v zemi.

V ten samý čas poslal do Norska poselstvo anglický král Athelstan, řečený Vítězný a Věřící (nebyl zdaleka králem celé Anglie, spíše osvobodil její podstatnou část od Seveřanů). Jeho diplomaté přinesli Haraldovi krásný meč vykládaný zlatem a s drahokamy na pochvě. Když jej Krásnovlas přijal, poslové vzkřikli: „Přijals meč od našeho krále, proto od nynějška jsi jeho vazalem!“

Harald se rozzuřil, ale hned se zase uklidnil. Byl to jen nejapný žert a symbolické gesto anglického krále, vždyť Norové ohrožovali spíše Anglii než naopak. Rozhodl se ale anglickému panovníkovi jeho vtip oplatit.

Poslal do Anglie svého nejmladšího syna Hákona s poselstvem v čele s dobrým přítelem Haukem Hábrókem po boku. Ten při hostině upozornil krále Athelstana na chlapce tím, že mu ho posadil na klín. ,,Čí je to dítě? “ :pravil tehdy král?

„Pane, král Harald tě žádá, abys přijal do výchovy dítě jeho služky! “: usmíval se Hauk

Král chtěl malého Hákona ve hněvu zabít a už tasil meč, když se znovu ozval Hauk: „Vzals ho na klín a chceš-li, zabít ho můžeš, tím však nevyhubíš všechny syny norského krále!“

Spokojený Hauk odešel a Athelstan se zastyděl, protože to dítě zabít nemohl, ale pokud přijal něčí dítě do výchovy, byl nižšího stavu než otec dítěte. Athelstan si ale Hákona zamiloval, dal ho pokřtít a oblíbil si ho prý více než své vlastní děti. Proto bylo první Hákonovo přízvisko Schovanec Athelstanův.

Jednoho dne dostal od krále zdobený meč. Zbraň tak dobrou, že s ní prosekl žernov až po osu. Meči tedy dal jméno Žernovsek a nosil ho až do své smrti. Bohové byli svědky toho, jak s ní šel do poslední bitvy.

Zatím Harald Krásnovlasý už jenom stárl a v osmdesáti se vzdal vlády ve prospěch syna Eiríka. Haralda, svého vnuka, ještě po narození polil vodou a prohlásil za nástupce po Eiríkovi. Sám zemřel v třiaosmdesáti na své usedlosti v Rogalandu. Byl pochován v Haugu u Karmsundu a jeho hrob zdobí mohyla.

V Norsku zavládnou bratrovražedné boje. Eiríka nahradí Hákon, aby se stal prvním křesťanským vladařem. Klid své zemi ale nebude schopen dát a na smrtelné posteli předá svoji moc Eiríkovu synovi, aby alespoň dočasně zavládl mír. O tom si ale povíme zase někdy příště.

Standa Django Jalovec