Hérakles - kompletní mýtus: Syn boha a smrtelné matky

Hérakles už jako dítě zardousil dva hady bohyně Héry

Dnes zabloudíme mimo historické vody a vrhneme se do hlubin mýtů a bájí. Převyprávím Vám prostřednictvím pracně sehnaných zdrojů kompletní Héraklovu legendu. Pověst o muži, který celý život chodil po světě, aby pomáhal lidem svou silou i důvtipem. Tento polobůh neměl mít klidný život, protože bohové si to tak nepřáli, lidé mu to neusnadnili a on někdy jen ztěžka dokázal krotit pověstnou sílu ve svalech. Jeho činy se ale staly nesmrtelnými a provázejí i člověka, který je právě tady sepisuje, protože Hérakles byl jeho vzor, správný bijec a hrdina, čemuž také zasvětil život. A ten bard, pouhý vypravěč a přepisovatel života slavného héroa, chodí po světě jako on, bojuje a nemá klid. Snad si také vyslouží nesmrtelnost. 

Vládni dobře: Hérakles byl ze slavného rodu Perseova, potomek přemožitele Medůzy. Když vytáhl Élektryón - Perseův syn a vládce Mykén- proti Telebojským při odvetné výpravě kvůli krádeži dobytka, vzkázal svému synovci Amfítryónovi: ,,Vládni dobře, a až se vrátím jako vítěz, oženíš se s mou dcerou Alkménou! “ Amfitryón ale zjistil, že ukradený dobytek nyní vlastní élidský král. Zaplatil tedy za stádo požadované výkupné a zeptal se svého nastávajícího tchána, zda-li je to opravdu jeho dobytek. Élektryón se ale rozčílil, co má co élidský král nabízet kradené a proč jeho budoucí zeť přehlíží podvod. Podrážděný Amfitryón rozezleně mrštil kyjem po jedné z krav. Od rohu usmrcené krávy se ale odrazil hrdinův kyj a zabil Élektryóna. Načež Amfitryón musel z Mykén uprchnout před strýcem Sthelenem.

Náš rek uprchl do Théb i s Alkménou. Zde ho král Kreón očistil, ale jeho Alkména odmítala sdílet s manželem lože, dokud nepomstí její bratry, usmrcené Telebojskými a Tafijskými. Kreón dal Amfitryónovi armádu Boiótských za to, že dopadl teumesskou lišku. Náš hrdina na výpravě netušil, co se chystá u něj doma, zatímco proléval krev.

Božský svůdník Zeus

Zplozen v noci s délkou nocí tří: Vládce bohů Zeus na sebe vzal podobu Amfitryóna a v této podobě přesvědčil Alkménu, že zvítězil a její bratry pomstil (ten den skutečně dosáhl její muž rozhodujícího vítězství). Pak zplodil syna během noční soulože, která měla délku nocí tří. Poručil totiž napřed Hermovi (božskému poslu), aby vzkázal Héliovi, že má uhasit sluneční oheň a nezapřahat koně, se kterými den co den projíždí oblohou. Měsíci posel bohů nařídil kráčet pomaleji a spánku učinit lidi tak ospalé, aby jejich pozornost nic podivného nezaznamenala.

K Alkméně promluvil Zeus o tom, jak slavně zvítězil a zmocnil se ji na dobu celý třiceti šesti hodin. Když se chudák Amfitryón den potom vrátil, unavená Alkména ho vůbec nevítala nadšeně, jak by očekával. ,,Předchozí noc jsme nezamhouřili oka, drahý. ´´ Sdělila svému udivenému choti. Poradil se tedy s věštcem Teiresiem a po sdělení, že mu svůdník Zeus nasadil parohy, už nikdy se svou ženou neulehl, aby si nerozhněval samotného Dia.

Za devět měsíců se Zeus na Olympu pochlubil, že zplodil syna, který se teď někdy narodí a ponese jméno Hérakles (Héřina sláva). Jeho žárlivá manželka, která byla bohužel bohyní domácího štěstí, patronkou manželství a zrození, si vymámila na Diovi slib, že kterýkoli muž z Perseova domu, co se narodí do půlnoci. bude králem. Vládce bohů souhlasil. Proto Héra spěchala do Mykén, aby uspíšila porodní bolesti královny Nikippy, manželky krále Sthenela. Poté se usadila u Alkméniných dveří v Thébách. Měla zkřížené nohy, oděv svázaný do uzlů a prsty zaklesnuté do sebe (možná ale za sebe také poslala náhradnici, která se později proměnila v úlisnou lasičku nebo dokonce čarodějnice). Tak zdržovala porod Hérakla, dokud budoucí král Eurysthéus neležel již ve své kolébce. Hérakles se narodil s hodinovým zpoždění. Ještě po něm následoval Ifíkles, zplozený noc potom, co jeho matku navštívil Zeus. Někdo ale říká, že mladší byl Hérakles. A jiní, že dvojčata přišla na svět ve stejnou chvíli. A ještě dále se traduje, že Zeus po narození vytouženého syna prozářil Alkménin pokoj božským světlem.

Alkménin porod

O intrikách své ženy neměl božský vládce ani ponětí, protože na Héřinu žádost ho oslepila jeho nejstarší dcera Ata. Proto ji uchopil za zlaté vlasy a mrskl s ní o zem. S Héraklovým osudem ale nic nezmohl. Králem z Perseova rodu mohl být už jen Eurysthéus. Na syna ale musí otec pamatovat. Proto si na oplátku u Héry vymínil, že pokud jeho syn splní pro mykénského krále dvanáct úkolů, stane se bohem.

Héraklovy narozeniny se slaví čtvrtého dne každého měsíce. Jiní tvrdí, že se narodil, když slunce vstoupilo do desátého znamení. A kdo tomu nevěří, udává, že se tak stalo, když se Velká Medvědice o půlnoci přehoupla na západ přes Orión.

Hérakles před nevlastním otcem rdousí hady

Dítě se silou bohů: Alkména se samozřejmě bála o osud Diova syna, protože celé Řecko znalo neukojitelnou míru Héřiny žárlivosti. Proto děcko odložila na poli před thébskými hradbami. Athéna tam úmyslně vzala Héru a jako náhodou ukázala na pohozené dítě:,, Takový krutý osud přichystali nebohému nemluvněti. Má hlad a vy máte přece mléko, nabídněte mu.“ Héra si skutečně vzala nemluvně k prsu a dala mu pít. Hérakles ale pil příliš žádostivě a nenasytně, až ho samotná bohyně odstrčila a chlapec vyplivl něco mléka nad thébskými poli. Teď už byl nesmrtelný a Athéna ho vrátila Alkméně s nařízením, ať se o něj dobře postará. Thébané od té doby ukazují cizincům tu slavnou pláň, nad kterou hrdina vyprskl mléko z božského prsu.

Podle jiné verze vyzvedl u matky Hérakla Hermes na Diův příkaz. Je pochopitelné že otec se bál o osud svého syna, kterého nezplodil ani tak z tělesné žádostivosti, jako proto, aby lidé i bohové měli ochránce před útlakem a bezprávím. Synka tedy přitiskl k manželčině hrudi sám, když spala. Když se bohyně probudila a odstrčila ho, nebo sám vypil více mléka než měl a vykašlal ho pryč, vznikla z onoho mléka Mléčná dráha. Proto se měl jmenovat nejprve Alkaios, protože pojmenování po Héřině slávě se mu mělo dostat až poté, co pil její mléko.

Čas plynul jako voda, a když měla dvojčata kolem osmi měsíců, uložila je jednou matka po koupeli pod přikrývku z ovčích kůží na štít, co její manžel vydobyl na nepříteli. Héra poslala k lůžku dva neobyčejné hady s azurovými šupinami, aby Diova syna zahubili. Zatímco Ifíkles se vylekal a plakal, když viděl oba plazy, Hérakles chytil každého do jedné ruky a oba zardousil. Oba své úlovky ukázal otci, přivolanému křikem, a pak mu je hodil k nohám. Matka se chopila vystrašeného Ífikla a Amfitryón raději Hérakla znovu přikryl. Jiná verze říká, že hady dal do kolébky samotný Amfitryón, aby zjistil, kdo z chlapců je božský syn.

Další den si Alkména nechala poradit od Teirésia, vyslechla si větštbu o budoucích slavných Héraklových činech a vykonala oběť bohům. Vystlala ohniště hlodašem, hložím a ostružiním, aby na nich o půlnoci hady spálila. Ráno vzala služebná popel, šla ke skále, kde sedávala kdysi Sfinx a zde odhodila popel po větru a bez ohlédnutí se vrátila domů. Po návratu se palác musel očistit sirným kouřem a osolenou vodou. Na vršek střechy se zarazila divoká oliva a u Diova oltáře se měl obětovat kanec.

Již dávno ze sebe Hérakles snesl dětský šat, aby byl vzděláván, cvičen a připravován na život. Nevlastní otec ho učil řídit vůz. Kastór ho učil šermu, jeden z Hermových synů cvičil reka v boxu a Eurytos, Teutaros či samotný Apollón dávali hrdinovi lekce střelby z luku. Všechny své učitele náš heroi překonal a pronikl i do tajů hudby a literatury. Když se jednou nemohl dostavit na hodinu Eulmopos, učitel zpěvu a hudby, zastoupil ho učitel literatury Linos. Linos ale mladého poloboha příliš peskoval a Hérakles odmítal měnit, co se naučil od Eulmopa. Když dostal jinoch výprask, neváhal a praštil svého učitele lyrou ,a tak ho nechtěně zabil. Plakal pro něj, litoval svéh činu a znalý práva, pronesl před soudem obhajovací řeč, osvobozující za násilný čin proti vetřelci.

Byl osvobozen, ale otec ho raději poslal do hor k pastevcům. Zde trénoval utužoval sílu, dále se učil a bojoval s prvními šelmami. Jednoho dne také rozhodl o svém osudu...

Zdroje: Hésiodós: Héraklův štít
Apollódoros: O Lykofrónovi
Hyginus: Báje
Básnická astronomie
Eratosthenes: Přeměny ve hvězdy
Pindaros: Isthmické ódy
Lukiános: Hovory bohů
Aelianus: O zvláštnostech zvířat
Ovidius: Proměny
Theokritos: Pastýřské zpěvy

Robert Graves: Řecké mýty
Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti

Stanislav Django Jalovec