První lev: Hérakles v horách rostl, sílil a pěstoval sílu s ostatními pastevci i šelmami. Prý měl jiskrný zrak, v době oběda jedl střídmě a až k večeři si dopřával pečeni a koláčky. Nosil jen tuniku a raději spal pod širým nebem než pod střechou. Často tvrdil, že nikdy nevyvolal rvačku, zato s těmi, co mu chtěli ublížit, naložil pouze tak, jak zamýšleli naložit oni s ním. Tak potrestal jistého Temera, který u cesty číhal na poutníky a zabíjel je trkáním. Měl totiž strašně tvrdou lebku, kterou rozbíjel ostatní hlavy. Hérakles ji měl ale tvrdší a tu hloupého Temera rozbil jako vajíčko.
Někdy v té době ho navštívily dvě krásné dívky, když zrovna odpočíval po práci vedle stáda. Jedna šla přirozeně, druhá tanečním krokem, kterým předběhla tu první.,, Měla nádherné šaty, po cestě se neustále upravovala a česala než došla k Héraklovi. Nabízím ti život plný přepychu, dobrého jídla, pití i přátel. Nebudeš mít nouze ani samoty, pokud si mě zvolíš. Jmenuji se Rozkoš, “ pravila ta nádherná dívka. Kdo jsi, že nabízíš muži plnému síly jen zahálku a nicnedělání? Hérakle, pokud si zvolíš mě, věz, že nebudeš mít klidu po celý život, ale vysloužíš si nesmrtelnost. Nebudeš mít nikdy oddychu, protože budeš muset nejdřív orat, potom zasít a sklidit, aby tvá práce vynesla nějaké plody. Já jsem Ctnost! “ Kudy se Hérakles vydal? Jedině cestou Ctnosti.
V 18 letech zabil hrdina svého prvního lva. Stáda jeho otce Amfitryóna i sousedního krále Thespia sužoval kithairónský lev, se kterým si nikdo nedovedl poradit. Byl snad seslán bohy jako trest? To se rozhodl Hérakles zjistit. Zatímco lva naháněl na hoře Helikón, kde měl lev brloh, dělala mu každou noc společnost jedna z dcer krále Thespia, u kterého pobýval. Ten měl dcer rovných padesát a toužil potom, aby každá měla s Héraklem dítě. Každou noc se u našeho bijce střídala jiná dívka kromě jediné. Ta zůstala pannou a kněžkou v Théspiích, kde měl Hérakles svatostánek. A někdo jiný zase říká, že se s dcerami krále potěšil náš hrdina během jediné noci. Každopádně měl mít s nimi 51 synů. Nejstarší a nejmladší mu daly rovnou dvojčata.
Na lva nakonec došlo. Hérakles ukončil jeho život neosekaným kyjem z plané olivy ( to určitě nebyla náhoda, protože z tohoto stromu prvního měsíce se zaháněli zlí duchové). Je možné, že nosil kůži už tohoto lva nebo to byl až lev nemejský. Ještě dalšího lva zabil později nedaleko Théb.
Potrestání Minyjských: V té době museli kvůli prohrané válce Thébané platit každoroční daň minyjskému králi v podobě sto kusů dobytka. Král Erginos Théby potrestal za smrt krále Klymena, zabitého jedním z Thébanů během závodu vozatajů. Když šel do Théb Diův syn, potkal zrovna královy posly, co šly pro poplatek. Když se jich silák zeptal, kam jdou, odvětili: ,, Jdeme Thébanům připomenout, jak milostivý byl k nim náš král, když nedal usekat všem mužům ve městě uši, nos a ruce! ´´ Hérakles proto naložil s posly tak, jak si o to sami řekli. Usekal jim ruce, nos a uši, dal jim je na provázek kolem krku a poslal zpátky domů.
Král Erginos se rozčílil a požadoval vydání drzého buřiče. Thébský král Kreontes by to nejraději udělal, ale nechtěl si pohněvat měšťany, kteří se postavili za Hérakla. Heroi se postavil do čela milice, dal strhnout ze stěn chrámů všechny zbraně a zbroj, oděl a vyzbrojil každého svobodného muže schopného nosit zbraň, naučil je zbraní užívat a vymýšlel zatím proti nepřátelům lest. Získal si přízeň Athény, ale vítězství mělo přijít podle věštby jen tehdy, když si vezme nejurozenější osoba v Thébách život. Když to nejvznešenější Antipoinos odmítl, vzaly si za něj život jeho dvě dcery.
Minyové opravdu vytáhli v čele s králem do boje. Hérakles si ně počkal v úzké soutěsce, kde byly jejich počty ničím a rozdrtil je. Sám zabil krále Ergina. Jeho smrt ukončila bitvu. Pak vytáhl do Orchomenu, město dobyl a obyvatelům uložil dvojnásobné poplatky. Aby Minyové nemohli bojovat na koních, ucpal dva tunely, kterými odtékala zdejší řeka do moře. Později ale ony tunely znovu uvolnil, protože se pokládal za přítele všech lidí. Podle další legendy ještě přepadl minyjské válečníky v noci, ukradl jim koně i s vozy a pobil rozespalé muže. Během zmatku nočního boje ale nešťastnou náhodou zemřel jeho nevlastní otec. Za tyto činy byla silákovi postavena socha Hérakles Zkracovač nosů.
Jiné podání říká, že Erginos bitvu přežil, stal se dokonce jedním z Argonautů a později obnovil své bohatství a pozemky. Nešťastný z toho, že je starý a bezdětný, požádal o radu bohy. Podle věštby měl nasadit novou otku na ztupené krojidlo pluhu. Brzy poté pojal za manželku mladou dívku, která mu dala dva syny, obratné architekty.
To měl již Hérakles vlastní ženu Megaru, dceru krále Kreónta. Není však jisté, kolik s ní měl dětí. Možná dva, tři i osm synů. Všechno to byly ale zdravé a silné děti. Aby zabránil pomstě minyjských spojenců, vytáhl proti eubojskému králi Pyrachmovi. Výstraha, kterou dal všem nepřátelům Théb, byla více než důrazná. Pyrachmos byl roztrhán mezi koňmi vedví a jeho tělo zůstalo ležet u řeky Hérakleiu. Prý tam byla později pořád slyšet ozvěna podobná koňskému řehtání.
Šílenství: Héra ale nesnášela nevlastního syna. Seslala na něj šílenství, takže hrdina z neznámé příčiny napadl nejprve svého synovce Iolaa, později všechny své syny postřílel lukem a hodil do ohně s dalšími dvěma synovci. Bylo to nepochopitelné. Pro všechny syny chystal skvělou budoucnost, jednomu měl dokonce přehodit přes záda lví kožešinu, kterou neustále nosil. Jen šílenství seslané bohy to mohlo být.
Po prozření se zavřel na řadu dní do temné místnosti a nechtěl nikoho vidět. Náš známý král Thespios ho sice očistil, ale heroi nevěděl najednou kudy kam. Zeptal se delfské věštírny na svůj osud. Ta ho nyní neoslovila Palaimone jako doposud, ale řekla mu:,, Hérakle, musíš sloužit králi Eurystheovi po dvanáct let, protože to si přeje bohyně Héra. Jinak nedojdeš pokoje! Pokud ale práci splníš, dočkáš se nesmrtelnosti! ´´ Protože silák upadl do velikého zoufalství a beznaděje, přišla ho potěšit a utěšit řada přátel. Když čas zahojil nejhorší smutek a žal, vydal se Hérakles na cestu.
Pokračování příště
Zdroje: Hésiodós: Héraklův štít
Apollódoros: O Lykofrónovi
Hyginus: Báje
Básnická astronomie
Eratosthenes: Přeměny ve hvězdy
Pindaros: Isthmické ódy
Lukiános: Hovory bohů
Aelianus: O zvláštnostech zvířat
Ovidius: Proměny
Theokritos: Pastýřské zpěvy
Robert Graves: Řecké mýty
Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti
Žádné komentáře:
Okomentovat